Fotogalerie zde

Poslední červencové pondělí, 27. července 2026, jsme se sešli u stromu přátelství v Bubeníkových sadech. Než se začalo povídat, postaral se Láďa o pamětní kámen před esperantskou lípou přátelství a dopřál mu očistu, kterou si po čase zasloužil.

Na programu byla poznávací hra, kterou Láďa připravil doma za pomoci své malé dcery. Přinesl sérii fotografií esperantských památných kamenů z různých koutů České republiky i Evropy a my jsme zkoušeli určit, kde se nacházejí.

Nad jednotlivými snímky se začaly vést rozhovory a mnozí si přitom vybavili místa, která někdy navštívili.

Sešlo se nás jedenáct, mezi námi dvě ukrajinské esperantistky a také přátelé z pražského klubu. Program doplnilo krátké připomenutí jedné z důležitých kapitol historie esperanta. U příležitosi nedělního Dne esperanta Stáňa přečetla několik informací o vydání první učebnice esperanta v roce 1887 a o jejím překladu do češtiny. Vzpomněli jsme též Dr. Schulhoffa, zakladatele esperanta v Pardubicích.

Nechyběl ani přípitek na Ludvíka Lazara Zamenhofa, Dr. Schulhoffa a na zdraví všech přítomných. V letním vedru pak přišlo vhod přesunout se k občerstvení Na Marině, které je od místa setkání jen kousek.

Právě tam se otevřelo téma domoviny dvou esperantistek z Ukrajiny, které se setkání zúčastnily. Pocházejí z Černivců, města, které nese výraznou stopu českého architekta Josefa Hlávky. Do řeči přišla také tamní univerzita, známá Hlávkova univerzita, jejíž areál je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

Tak jsme se od fotografií esperantských památných kamenů dostali až k vyprávění o Černivcích a jejich vazbách na českého architekta Josefa Hlávku. Na jedno letní setkání v Bubeníkových sadech to nebylo vůbec málo.