Název by se dal volně přeložit jako „Hraj si s námi“, a přesně o to šlo po celý den.

Pardubice se staly prvním dějištěm série setkání Ludu kun ni, kterou připravil pražský E-mental. Myšlenka těchto akcí je jednoduchá – sejít se, strávit společně den a užít si trochu zábavy s esperantem i bez něj. Později se obdobná setkání konala také v Brně, Šumperku a České Třebové.

Sešli jsme se pod Zelenou bránou a odtud zamířili na náměstí Republiky k lavičce obětem covidu. Na ní má svůj pamětní štítek také naše dlouholetá kamarádka Lenka, která po své mamince Jarmilce převzala v roce 2019 vedení pardubického klubu a editaci Informila. U lavičky jsme si zahráli jazykové puzzle – z připravených esperantských slov bylo třeba sestavit smysluplné věty. Ukázalo se, že to není tak snadné, jak se na první pohled zdá.

Další zastávkou byly Bubeníkovy sady. U pamětního kamene připomínajícího založení esperanta v Pardubicích jsme pořídili společnou fotografii. Kámen byl slavnostně odhalen teprve vloni a stal se jedním z míst, kam při podobných příležitostech rádi zavítáme.

Cestou na oběd jsme si na chvíli odpočinuli v Krajské knihovně. Někteří účastníci zde svůj program ukončili, ostatní pokračovali dál. Po obědě jsme zamířili do Tyršových sadů na partii Mölkky. Domácí tým měl tentokrát navrch a hosté z E-mentalu museli uznat porážku. Na vítězné borce jsme si připili a ještě chvíli vzpomínali na podařené i nepodařené hody, které o výsledku rozhodly.

Další mozkové cvičení však čekalo i večer v kavárně Bajer. Účastníci hledali co nejvíce esperantských slov odpovídajících zadanému počtu písmen. Protože se opakující slova nepočítala, rozhodovala nejen znalost jazyka, ale i schopnost přijít s méně obvyklými výrazy. Každé, které se objevilo na lístcích více účastníků, bylo bez milosti vyškrtnuto. Bodovala především dobrá paměť. Někteří překvapili sami sebe, kolik slov dokázali během několika minut vylovit z hlavy.

O to větší radost měl nakonec vítěz, který nasbíral nejvíce bodů a odnesl si netradiční odměnu – eurovou bankovku.

Celý den ukázal, že k zajímavému programu není potřeba nic složitého. Stačí pár nápadů, chuť se sejít a samozřejmě trochu esperanta, aby vznikl den, na který se bude ještě dlouho vzpomínat.