Těžký osud prvního esperantského pomníku ve Františkových Lázních

V červenci roku 1887 vyšla ve Varšavě ruská učebnice nového univerzálního komunikačního prostředku pod názvem Mezinárodní jazyk. Autorem, který se podepsal Dr. Esperanto (v překladu dr.Doufající) byl rusko-polsko-židovský oční lékař Ludvik Lazar Zamenhof. Použitý pseudonym dal jméno jím vytvořenému umělému jazyku „Esperanto“ a rok 1887 bývá i pokládán za počátek esperant-ského hnutí.

Již za dva roky měl tento nový jazyk přes tisíc příznivců, ve velkých evropských městech byly zakládány esperantské kluby a vznikaly první národní sdružení.
V roce 1905 se konal ve Francii v Boulogne-sur-Mer první světový sjezd esperantistů, kterého se zúčastnilo kolem 700 členů z 20 zemí.

První spolek rakouských esperantistů byl založen v roce 1901 v Brně a každoročně zemské kongresy byly potvrzením úspěšného rozšíření a užívání nového, všem srozumitelného jazyka. Na setkání esperantistů ve Štýrském Hradci (něm.Graz) v roce 1913 dokázal předseda františkolázeňského klubu Jacob Hechtl přesvědčit přítomné, aby se IV. Všerakouský kongres konal ve Františkových Lázních.

Hechtl se také stal hlavním iniciátorem zhotovení a postavení pomníku na počest zakladatele esperantského hnutí doktora L.L.Zamenhofa ve Františkových Lázních.

Začátkem března roku 1914 byl v chebském atelieru sochaře Karla Wilferta ml. představen model esperantského pomníku pro Františkovy Lázně. Zadání pomníku Wilfertovi, který byl v té době již uznávaným umělcem, se ukázala jako neobyčejně šťastná volba. Dva Wilfertovy pomníky, postavené v lázeňských parcích krátce po sobě – císařovna Alžběta (Elisabet) „Sisi“ (1905) a kašna s plastikou J.W. Goethe (1906) byly již všeobecně respektovanou a umělecky zdařilou ozdobou lázní. Jeho ztvárnění nového pomníku a naprosto jiné zpracování dosud neuchopeného tématu vyvolalo úžas.

Pomník tvořilo pět ženských postav, které jako symboly světadílů propojovaly zeměkouli květinovými girlandami. Z mohutné základny podstavce o průměru tří metrů vytvářely hranaté čtyři metry vysoké sloupy meziprostor pro umístění desek. V horní části podstavce byla v každém z nich umístěná pěticípá zelená hvězda, která se stala od roku 1905 oficiálním znakem esperantského hnutí. Na přední části byla bronzová deska s reliéfem zakladatele esperantského hnutí, na zadní straně pak desky se jmény dárců, kteří na pomník přispěli větší částkou než 100 korun.

A peníze také málem rozhodly o tom, že Františkovy Lázně nezískají první a jedinečný pomník nového esperantského hnutí.

Když měla 23. března 1914 městská rada rozhodnout o slíbené dotaci 4 000,- korun, které tvořily půlku nákladů na zhotovení pomníku, ozvaly se dva typické hlasy radních proti, které představují stále přítomnou hloupost lidí obdarovaných pouze úřadem. První, malověrný, jakoby pragmaticky argumentoval tím, že není jisté, zda esperanto nezanikne a proto je zbytečné stavět pomník a utrácet peníze. Druhý, ideologicky nacionálně zblázněný byl proti, neboť nejde o pomník německý, ale mezinárodní.

Většina jednoznačně rozhodla pro a potvrdila, že Františkovy Lázně již patří k městům evropského formátu a liberálního světa.

Nový monument, vytesaný z 50 vápencových bloků tak mohl být podle původní dohody dokončen do půli května.

Nádherné počasí svatodušních svátků roku 1914 pak již jen zvýraznilo zdařilý průběh třídenního kongresu ve Františkových Lázních, jehož vrcholem se stalo odhalení pomníku u jezírka v lázeňském parku v neděli 31. května 1914.

Již na podzim zavládla u městských radních spokojenost, neboť díky pomníku se jméno lázní začalo objevovat ve všech významných novinách. Potvrdilo se, že tak dobrou a působivou reklamu lázní zatím nikdo nedokázal udělat. Důležitým poselstvím kongresu se stala i slova prof. Augusta Pittela z Prahy, že ve Františkových Lázních se ve svornosti sešli a porozuměli si Češi a Němci.

Tento generacemi budovaný pozitivní obraz lázeňského města brutálně skončil okupací nacistickým Německem a jako první z mnoha destrukcí občanského světa byl zničen esperantský pomník. V dochované poslední stopě z října 1939 bylo oznámeno, že město odevzdává pro zbrojní rezervy bronzový reliéf a dvě bronzové tabule o váze 19,80 kg z demolovaného esperantského pomníku.

Po 52 letech, v roce 1991 nechal instalovat Josef Vaněček, jednatel Svazu zdravotně postižených esperantistů (AEH), na místě zlikvidovaného pomníku, nový památník. Pamětní kámen s tabulkou autorovi mezinárodního jazyka ESPERANTO MUDr. L. L. Zamenhofovi. Na prvním mezinárodním kongresu svazu AEH v červenci 1992 byl pamětní kámen oficiálně odhalen.

Ale radost z nového památníku netrvala dlouho. V roce 1994 mladý opilý vandal rozbil tabuli. Při druhém kongresu AEH v Kladně v r. 1994 při zájezdu do Františkových Lázní byla instalovaná nová tabule za finanční pomoci Svazu zdravotně postižených esperantistů, Českého svazu esperantistů a pomocí zahraničních sponzorů. V dalším roce byla tabule z pamětního kamene vhozena do blízkého jezírka, naštěstí se však nerozbila a Městský úřad jej sám připevnil na kámen.

V té době bylo písmo na tabuli napsáno jen v esperantu a my jsme byli informováni, že lázeňští hosté, kteří se často zastavují u památníku, přemýšlejí, v jakém jazyku je text napsán. A tak když nám to finanční situace dovolila, přidali jsme na kámen ještě menší tabulku (1999)
s českým vysvětlením.

Sestavila: Jarmila Rýznarová
Pardubice v srpnu 2014