100. světový kongres esperantistů v Lille

Dostupný jazyk: csČeština eoEsperante

Autokarový zájezd na jubilejní 100. světový kongres
esperantistů do severofrancouzského města Lille
(z pohledu organizátorky)
25.7. – 1.8.2015 

Po zvládnutí všech organizačních
úkolů před odjezdem včetně shánění náhradníků jsme odjeli
z Pardubic v plánovaném termínu a v pohodě. Na
dalších nástupních místech jsme vyzvedli všechny účastníky
kromě V. Kaprála, kterého bohužel zrovna odvezli do nemocnice.
V Drážďanech jsme nabrali 9 posledních účastníků a
s plně naloženým autobusem jsme uháněli vstříc světovému
kongresu do Francie.

Ranní belgická Brusel nás však nepřivítala příjemně. Když jsme
konečně našli místo k zaparkování autobusu, počasí nás
zahnalo hned zpátky do busu. Průtrž s vichřicí – psa by
ven nevyhnal. Tak jsme si jen v dešti vyfotili Atomium a
pokračovali do francouzské Lille. V kongresovém paláci
(t.zv. kongresejo) jsme se zaregistrovali, uložili věci pro večerní
výstavku každého svazu a odjeli se ubytovat. V hotelu jsme
byli moc brzo a pokoje ještě nebyly připraveny. Placení a
ubytovávání probíhalo pomalu, tak se většina účastníků
vydala na obhlídku naší budoucí každodenní
trasy
ke kongreseju. Bylo cca 20-30 min. chůze vzdálené, ale všichni to
zvládali, nebo si brali taxi. Městská doprava se nedala použít,
protože z blízkosti hotelu ke kongreseju nevedla žádná
trasa MHD.

Výstavky esperantských svazů
různých zemí nebo oborů, t.zv. „Movada foiro“ se
konaly od 19h do 21h v sále Michael. Bylo 120 zájemců o
prezentaci, náš svaz měl číslo 115. Organizace výstavy nebyla
perfektní, tak dalo práci sehnat stolek a včas ho připravit pro
naši prezentaci. Ale moc jsme se líbili, stále se u nás
zastavovali lidé, které jsme informovali o našem svazu AEH, o
městě Pardubice, které naši cestu podpořilo a o krásách a
zajímavostech česko-moravského kraje.

Slavnostní zahájení kongresu bylo jako vždy krásné a dojemné, operní
pěvkyně Anja si nás podmanila krásným hlasem při kulturní
vložce. Jen nás mrzelo, že většina z nás měla vstupenky
na všechny velké akce do menšího sálu „Lapenna“, kam
se promítal přenos z hlavního sálu „Zamenhof“. Do
něj bychom se všichni nevešli. Připadali jsme si jako v kině.
Sice nás navštívil i sám předseda osobně, ale přišli jsme o
tu atmosféru, která vládla v hlavním sále. I když jsme
tleskali a zpívali, mrzelo nás, že to v hl. sále neslyší.
Ale jednu výhodu to mělo. Při národním večeru jsem se na
chvilku vplížila do hl. sálu, abych načerpala tu atmosféru, ale
pak jsem se ráda vrátila do
kina,
kde jsme viděli i výrazy v obličejích aktérů a jiné
detaily, protože kamera je hezky zabírala. V hl. sále to
zdálky byli jen mravenečci na pódiu. Vždyť celkem se kongresu
zúčastnilo 2689 esperantistů z 82 zemí celého světa.

Se samotným městem Lille nás seznámil franc. esperantista Daniel
David. Provedl nás nejkrásnější starou částí města a
vypravoval o jeho historii. Ani nepřízeň počasí nás neodradila
a prohlídka pod vedením místního znalce se nám moc líbila.
Daniel nám poradil i námět na výlet v Brugách. Podle jeho
rad jsme se v pondělí dopoledne nalodili na dvě loďky a
proplouvali kanály v Brugách. Počasí se na chvíli umoudřilo
a my měli krásný výhled po historických stavbách malého města.
Před krátkým deštěm jsme se ukryli v katedrále a potom
dále mohli obdivovat krásy Brug. Po návratu jsme se rozběhli po
kongreseju každý podle svých zájmů. Navečer se někteří
účastnili slavnostního banketu, večer pak bálu v hale
Michael. Nejednalo se však o klasické tance, ale při doprovodu
hudební skupiny Kapriol nás učili různé společenské kolektivní
taneční kroky a hry.

Úterní dopoledne jsme procházeli
belgickým městem Antverpy. Město nádherné v podobném slohu
jako Brugy, ale hodně velké, takže přecházení od jedné
zajímavosti ke druhé nás stálo více úsilí a více času.
Rubensův dům a jeho obrazy v katedrále nám byly odměnou.
Odpoledne jsme věnovali různým přednáškám, kurzům a pod.
Večerní koncert skupiny Getch Gaëtano byl velmi působivý.

Středa je vždy kongresovou
přestávkou, proto se pořádají celodenní výlety. Letošní sté
výročí kongresu však bylo korunováno slavnostním aktem v místě
konání prvého kongresu v roce 1905, v Boulogni s/M. My
jsme se také vydali s naším autobusem do tohoto města a
s pomocí Daniela Davida jsme si v rychlosti prohlédli
staré město celé vyzdobené esperantskými prapory a spěchali na
Zamenhofovo náměstí.

Vzápětí na náměstí přicházel zpívající průvod esperantistů,
ověnčený transparenty, prapory a fáborky. Po proslovech a
zdravicích významných osobností města a UEA byl odhalen nový
pomník s bustou autora esperanta L.L.Zamenhofa a všichni
účastníci byli pozváni na radnici k dalšímu slavnostnímu
aktu. Tam jsme si po dalších projevech všichni připili sklenkou
sektu a ochutnali fr. „tapasku“. Po odjezdu z  Boulogne
jsme obešli mys
Blanka Nazo. Moc tam foukalo,
ale výhled přes kanál La Manche na Doverské bílé útesy stál
za to. Na závěr výletu jsme si smočili unavené nožky do kanálu
La Manche a večer jsme si zazpívali při kytaře v jídelně
našeho hotelu.

 Ve čtvrtek jsme se podívali v Bruselu na slavného čurajícího
chlapečka i holčičku, obdivovali velké náměstí a ochutnali
belgické vafle. Počasí nám pro tentokrát přálo, ale vytrestalo
nás za to v Gentu. Tak jsme zase přečkali déšť v nádherné
katedrále a poté obdivovali kouzelné měšťanské domy na
náměstí. Unaveni po prohlídce dvou měst jsme odpočívali při
večerních koncertech. 

Kdo nechtěl celý páteční den ztrávit v kongresovém paláci, vydal se v Lille na nákupy
nebo s námi navštívil zoologickou zahradu. Mají tam na 400
zvířat a vstup je zdarma. Tak veliký výběh pro bílé nosorožce
by mohla závidět i ZOO ve Dvoře Králové. Mezinárodní večer
byl ve znamení loučení, dost lidí už odjíždělo, v sálech již
bylo volněji a my jsme si mohli vybrat místo. Závěr večera
patřil Erudě s neutuchajícím potleskem. V sobotu už
nás čekalo jen slavnostní zakončení kongresu. Přišly nás
pozdravit děti z dětského kongresu a esp. vlajku si převzali
Slováci jako pořadatelé příštího 101. kongresu v Nitře v roce 2016.

Cestou domů jsme očekávali kolony, proto jsme hodně spěchali. Silnice však byly volné a my jsme přijeli do Prahy ve velmi časných, spíše nočních hodinách. Podle zpráv se však všichni účastníci dostali ve zdraví dobře domů a doufám, že hezké vzpomínky na celý zájezd překryjí méně šťastný závěr cesty pro nepříliš pěkné chování řidičů.

Lenka Angelová
předsedkyně
Svazu zdravotně postižených esperantistů v Pardubicích